Ve složení potravin musí být uvedeny všechny složky v sestupném pořadí. To znamená, že na prvním místě je ta surovina, které výrobek obsahuje nejvíce. Když si chcete koupit třeba čokoládu a ve složení výrobku, který se jako čokoláda tváří, je na prvních místech ve složení uveden cukr, rostlinný tuk a až někde vzadu kakaová hmota – kakaové máslo a kakao, je něco špatně.

Dále platí, že čím méně surovin bylo k jeho výrobě použito, tím lépe. Naopak, pokud je ve složení řada nejrůznějších surovin, měli bychom být obezřetní.

Nás zajímají především upozornění pro alergiky, protože tam se skrývá většina živočišných nástrah. Týká se to obilovin obsahujících lepek, korýšů, vajec, ryb, arašídů, sójových bobů, mléka, ořechů a mandlí, celeru, hořčice, sezamového semínka (a výrobků z nich). Výjimkou z této povinnosti je případ, kdy název jednoznačně odkazuje na tuto alergenní složku (např. vejce nebo mléko). Pozor, kvůli alergikům se musí uvádět i stopová množství. Jde o případy, kdy stejný výrobce zpracovává i živočišné potraviny. Proto třeba v Anglii najdete upozornění na stopy korýšů na koblihách. Lepší je se těmto produktům vyhnout, ale samy o sobě můžou být složením veganské.

Pozornost bychom měli věnovat i datu spotřeby. V případě „spotřebujte do“ je nutné potravinu do uvedeného data spotřebovat a nikdy se nesmí po tomto datu prodávat. To je dáno zákonem. V případě „minimální trvanlivosti do“ mohou být potraviny (například rýže, koření) dále prodávány, ale s podmínkou, že jsou zdravotně nezávadné. V obchodě musí být zřetelně označeny. A jak opět říká zákon: po ukončení data minimální trvanlivosti, výrobce nezaručuje chuťové a výživové kvality výrobku. Odpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti přebírá prodejce.